Javor 1456 18.8.2007

Extrémní MTB závod dvojic na 120 km Klatovy - Javor (Německo) - Klatovy "Cesta na jihozápad".
Historky z "natáčení", aneb kdo nezažil neuvěří.

Nejdříve jsem chtěl napsat o sobotním Javoru krátkou reportáž s výsledky. Nakonec mi to nedalo, než mě a mého spolujezdce Standu tedy předem odsoudíte (asi po právu) za šílence a blázny, dovolte mi se s vámi podělit o ty hlavní zážitky, které nás v sobotu na Šumavě potkaly.

Jak to všechno začalo?
Ani nevím jak mě to napadlo nabídnout Standovi svojí účast na této akci, ale to je teď asi fuk. V pátek v podvečer jsme se vydali směr Klatovy. Celý závod Javor organizoval Triatlon Klub Klatovy, neboli známá parta nadšenců, kterou většina zná z kultovních Králů Šumavy. V klidu jsme dorazili do hotelu Rual, kde bylo centrum závod, zaregistrovali se, stihli večeři a vyslechli rozpravu k trati.
Co nás vlastně čekalo?
Závod se jel jako časovka dvojic na horských kolech po neuzavřené a neznačené trati bez občerstvovacích stanic. V pátek jsme dostali mapu se zakreslenou tratí. Trať vedla terénem z Klatov na Javor (největší kopec Šumavy 1456 m.n.m. na území Německa) a zpět. Většina lidí si řekne: "Na první pohled nic zvláštního zvládnout 120 kiláků na biku z Klatov na Javor a zpět". To jsem si mimochodem předem řekl taky, dnes vás můžu ujistit, že tomu tak není!
Před startem.
Budíček v pět hodin patnáct minut. Vydatná snídaně, obléct a hurá na start. Do Klatov v sobotu vyráží také z Plzně náš "realizační tým" neboli Karel, Jana a Radek Černých a Jana Boudová. V 7,30 je start v městském parku. V úvodních kilometrech se v předu drží početnější skupinka závodníků. Mezi nimi i my dva. Do mapy moc koukat nemusíme, protože spíše následujeme ostatní jezdce. Čím více se blížíme Šumavě přicházejí první výživnější kopečky. Sjezd do Běšin, dlouhý lesní výjezd na silnici Čachrov-Nemilkov. Tam na nás čeká doprovod a odhazujeme přebytečné kusy oblečení (vestu a návleky). Stoupáme na Kunkovice. Následují po 15 kilometrech Keply. Kolem pramene Křemelné přes horské louky na Starý Brunst. Úsek po hlavní silnici Klatovy-Železná Ruda. Až do této doby jedeme ve čtyřech. Dvojice z Karlových Varů má bohužel defekt. Pokračujeme tedy sami. Přes Nový Brunst na Hofmanky, dlouhý sjezd na Belveder a do Železné Rudy. Rudu prosvištíme. "Čáru" přejíždíme na přechodu pro pěší v Bayer.-Einsenstn. . V těchto chvílích už začíná každému docházet do čeho to vlastně šel. V tempu vyjíždíme vstříc Javoru. Na lesní cestě před sedlem pod lanovkami v Brenes, už točíme převod 1:1. Přejedeme silnici a následuje stoupání se stejným profilem dále.
První v depu.
Po kilometru se ocitáme jako první v depu. Tudíž rychle odložit kolo, přilbu, přezout se a po svých nahoru. Teď na řadu přichází Karel, kdy se vydává na běh na vrchol s námi. No běh? Zkušený triatlonista Karel, by to prý tak v našem podání nenazýval. Já také ne. Takže takovým občasným během a rychlým krokem stupáme. Kdo tu cestu absolvoval asi ví oč jde. Místy se cesta postaví, že jdete téměř po čtyřech. Máme slušný náskok na ostatní. Míjíme horní stanice lanovek a davy německých turistů, kterých je jak na Karlově mostě. Když vyběhneme až na vrchol u kopulí si cvakneme kontrolu do kartičky a rychle zpět do depa. Jestli se zdá někomu běh z kopce lehčí než do kopce, nám se Standou ani náhodou. Nohy začínají pěkně bolet, pořád brzdíte aby jste měli jak zastavit. Hrůza. Jak vypadal výhled z Javoru? Upřímně nevíme. V zápalu běhu jsme nic neviděli. Tady jsi člověk šahá na dno. Cestou dolů potkáváme soupeře, kteří mají vrchol ještě před sebou. Povzbuzují nás i čeští turisté pokřikem. "Mlékárna Kralovice, ty jsou dobrý, Plzeň sever do toho!" Alespoň trocha hrdosti k týmovým barvám. Karel taky hecuje. "Stando makej, jestli to letos nevyhraješ, nevyhraješ to už nikdy!" Standa odvětí: "To máš pravdu, sem už totiž v životě nepojedu." V depu opět přezutí. Rychle vyměnit bidony, nabrat jídlo a hurá dolů. Náskok na pronásledovatele je smazán. Vyjíždíme z depa ve čtyřech, resp. v pěti. Tudíž dvě dvojice a jeden jednotlivec mimo soutěž (jeho kolega závod vzdal). Pohodlným sjezdem rychle z Javoru. Přes přechod. Do Železné Rudy a stoupání na Belveder, Hofmanky, Pancíř, Můstek. Zde soupeři pomalinku odjíždějí a Standa se slovy: "Martine, nejde to, jsem v pr…" začíná rezignovat. Přesto se stále držíme v pětici pohromadě, kluci Standu taky povzbuzují. Jestli se Stanouš někdy zmáčknul, tady se mačká jak o život. Jede na morálku! Po deseti kilometrech do kopce přejíždíme Můstek, Prenet a čeká nás 25 kilometrů z kopce. V Depolticích mám defekt přesmykače a na výběr mám jen prostřední a malou placku. Standa trpí, ale silou vůle jedeme všichni pohromadě. Na Loretě nás čeká poslední kontrola. Do cíle zbývá kousíček. Tady jedeme opravdu šrot. Kdo tam bude dřív? Po krátkém zrychlení kdy točím kadencí asi tak 140 otáček za minutu začínáme se Standou ostatním odjíždět. Přichází poslední křižovatka. Fatální chyba a odbočení na opačnou stranu. Po krátké době za námi soupeři nejsou. Jedeme blbě. Přichází pár nervózních poznámek a nepublikovatelných výrazů. Jedeme zpět. Před cílem si pořadatelé připravili lahůdku v podobě brodu přes Úhlavu. Takže se s kolem brodíme asi v 60 centimetrech vody. Výběh na břeh a cíl. Jsme druzí. Velké zklamání. Moderátor hlásí naše jména a čistý čas "pekla" 6 hodin 26 minut. Všichni nám gratulují. To zklamání pomalinku ale jistě odchází. Zvládli jsme to!
Konečně v cíli.
Podáme si ruku a prohodíme pár slov s vítězi. "Kluci sorry byli jste lepší, my jsme vyhráli protože to tady známe, ale patří to vám", první slova Honzy Vízka a Karla Hracha, historicky prvních vítězů Javoru. Myslím, že na tom nesejde. Kdo sobotní závod absolvoval je jistě velký vítěz. Protože jak je uvedeno v nadpisu mého psaní "Kdo nezažil, neuvěří". Ještě na závěr. Při odpoledním posezení v příjemném prostředí hotelu Rual byl Standa velkým vypravěčem všech neuvěřitelných zážitků z celého, více než náročného dne. Vrcholem všeho byl Standův klacek v kladce od šaltru, který uvidíte na fotografiích. A jestli příští rok znovu? Nyní už Standa spřádá plány jak pojede příští rok! A to i přesto jak tvrdě bojoval, jel na morálku a šáhnul až na to nejspodnější dno, tak jak to při závodě snad ani nejde.

Připravili jsme i dvě velmi pěkné fotogalerie. Celkové výsledky otevřete kliknutím na odkaz.

Vloženo: 20.8.2007
Zpracoval: Martin Uher

seznam článků